Většina z nás to určitě zná, minimálně z dětství. Chlapi nepláčou. Dovolím si napsat, jak to mám já. Je docela možné, že se v tom najdete a stejně je možné, že nepláčete vůbec. Vždyť chlap nemá co plakat, jestli?
Včera jsem dostal otázku, že kdy je ok, aby muži plakali před svojí partnerkou a kdy ne? Za poslední týden jsem plakal mnohokrát a to tedy nejsem typ muže-plačko. Je to snadné. Prožíval jsem asi nejhorší období, jakým jsem kdy přecházel, tak to muselo jít ze mě ven.
Něco jsem vyběhal a něco vyplakal.
Ale kdy plakat před partnerkou? Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, a tak moje odpověď na první byla následující. Když muž něco pokazí, udělá chybu, nebo ho cokoli zlomí, co pokašlal on sám, tak je úplně na místě dát emoce ven i před partnerkou a klidně se vyplakat. Jsou to silné emoce strachu, ale také uvědomění. Pokud je mezi partnery láska a ne očekávání, jaký má kdo být, tak jsou to momenty, kdy partnerka umí být přijímající. Bude se snažit přijmout partnerovy emoce takové, jaké jsou a takové, jak to opravdu upřímně cítí.
Nastanou-li však situace, které zroní celou rodinu, jsou-li to situace, které vyžadují mentální sílu, situace, kdy je třeba zachovat si chladnou hlavu, tehdy je fajn, je-li muž tím opěrným sloupem pro celou rodinu. Ideální je, když ještě on je ten pevný sloup, který dokonce dokáže i kouzlit a uvolnit atmosféru doma. To byla však moje odpověď na první.
Večer, když jsem si o tom povídal s manželkou, tak jsem si uvědomil, že ani toto není úplně správná odpověď. A pak se ptám – existuje na to správná odpověď? Většina z nás vyrůstala v tom, že chlapi nepláčou. Znáte to. Já to synovi nikdy neřeknu. Myslím, že to máme nějak geneticky dáno, že muži pláčou méně než ženy. Ženy přežívají emoce více a intenzivněji než my muži. Podstatné je však to, že i my je prožíváme a uvolnění emocí je přímo nezbytné pro naše duševní zdraví.
Jeden z nejlepších filmů, jaký znám, je Legenda o vášni. Pokud ho znáte, přijde vám scéna, kdy Tristan pláče nad hrobem, zženštilá nebo nechlapská? Mně vůbec ne. Přijde mi autentická a o nic méně mužná.
A který chlap nepláče, když se mu narodí zdravé dítě? Podle mě každý jeden. Určitě všem přeji raději slzy štěstí než smutku. Život je paleta událostí od nejhorších k nejlepším a opačně. A tak jako pláčou ženy, pláčou i muži. Někdo víc, někdo méně, ale je to podle mě naprosto v pořádku a navíc to považuji i za zdravé.
Tak kdy má chlap plakat? Jednoduché. Když se mu opravdu chce brečet a musí to jít ven. A zda před partnerkou? To je už příběh vás dvou, vaší důvěry a intimity. Charlie Chaplin má ještě jednu skvělou radu: „Nejlepší je plakat v dešti, nikdo nevidí mé slzy“. Dá se stejně. Pokud nežijete v suché Africe.