Primární role Thora je primární rolí každého muže – chránit svůj kruh vymezený jeho lidmi a bojovat s chaosem, který ohrožuje pořádek a blahobyt. Teprve poté, co je chráněna tato zóna, lze budovat vyšší radosti a ctnosti, věnovat se potěšením života. Pokud člověk žije v existenciálním ohrožení, ztrácí se umění, láska, vyšší moudrost. Zůstává jen nejistota a snaha o přežití.
Thor je ochránce – strážce Asgardu, chrání rolníky, mořeplavce, kováře a běžné lidi. Poznáváme v něm zobrazení archetypu bojovníka. On je kladivem bohů, drtivá síla ničící jötnar – démony, kteří stojí proti pořádku. Americký básník Longfellow (19. století) o Thorovi napsal, že jeho oči jsou blesky a jeho jméno znamená hrom. To potvrzují i stopy v protogermánštině.
Bojovat a chránit jsou dva z úkolů Thora. Jeho práce a povinnost. Když nad ním přemýšlím, často mě napadne, jaké by to asi mohlo být hromem, jeho ztělesněním. Jaké je to být silou, ze které máte pocit, že třese zemí? Já být Thorem, tak tohle mě těší nejvíc, být silou, která se rozpíná, žije a nakonec udělá ten mohutný zvuk.
Síla boha hromu není jeho vyšší účel, ale jednoduše to, čím sám je. V mýtech vždy hledá důvod k tomu, co chce udělat. Čeká na příležitost být silou hromu. Rozumím tomu, protože je dobré být silou.
Bohy můžeme považovat za projekci, mystiku, tajemství, věčné pravdy, principy a v jistém ohledu jsou obrazem našeho nitra a přirozenosti. Tak jako je síla definicí Thora, tak je také základní vlastností muže. Větší síla nás odlišuje od žen. A proti tomu se budeme zbytečně stavět. Ne každý muž je silnější než každá žena, ale většina mužů je silnější než většina žen. V evolučním procesu nám tato kvalita vymezila úkol chránit a zajistit bezpečí ve svém kruhu. Potřebovali jsme sílu, abychom mohli chránit ty, kteří jí měli méně. Platí to ještě? Pouze v případě, že máte ve svém okolí někoho slabšího. Co máme všichni.
Používat jakýkoli svůj talent dělá člověku radost, a stejně tak by to mělo být se silou. Říkám o tom, že jde o stejný proces, jako když umělec dává na plátno svou představu. Naplňujeme a používáme část svého já.
Osobně hledám důvody, proč trénovat. Jedním je, že nechci klesnout k tomu, abych „vtipně“ hájil neforemné, tukem a leností obalené tělo, jaké je součástí výbavy zralých mužů na Slovensku. Nechci, aby byl důvodem narcismus nebo jen nudná fyzická údržba. Ale něco, co mě přesahuje. Vždy bylo mužovou prací být silný a odolný, a zatímco žijeme v době, kdy život ve slabosti a slavení utápění samých v sobě je životní styl, beru trénink síly jako osobní revoluci proti „modernímu světu“, který pracovně nazývám „království ničeho“ . Pěstuji svou sílu, abych vládal „přinést vodu“ těm, kteří sami nevládnou. Starám se o svůj život, abych byl inspirací těm, kdo přijdou po mně. Trénuji, abych věděl, že i tato část mužnosti je mnou zasloužená.
Považuji tento druh závazku vůči sobě za jeden z klíčových, navzdory tomu, že slovo osobní čest postupně rezaví. Snaha o zaslouženou úctu v úzkém kruhu mužů, které považujete za své, není nic škodlivého. Naopak, považuji to za přirozené a historií ověřené. A ano, kultivuji svou sílu, abych byl inspirací mým přítelem.
Po všech „vznešených důvodech“ je zde jeden další. Mám to rád. Rád objevuji schopnosti a svůj potenciál, těším se ze síly, kterou jsem dostal do daru, z možnosti hýbat se a slavit tak život.
Pro někoho mohou být ostuda a neúcta dostatečně silnou motivací. Negativní, ale funkční. Existuje však i jiná cesta, než s nožem na krku. Sebezdokonalování, sebevytváření, sebeodhalování a stávání se nejlepší verzí sebe sama, jakou můžu v daném čase být – to jsou pozitivní motivátory.
Momentálně mě dopředu ženou právě ty.
Když vejdu do tělocvičny, chci trénovat v první řadě pro sebe a nesrovnávat se s nikým jiným.
Chci trénovat, protože jsem toho schopný.
Protože jsem muž a je to dobrý pocit.
Protože mám potenciál síly a ten tady nebude věčně.
Protože chci zažívat momenty, kdy se budu cítit jako HROM.
Protože chci znát a cítit radost, jakou by měl Thor.
